
Jen jedna jediná kapka slzy (1.část)
By:Bubbly:-*
For:(www)
Jako,každý obyčejný den du do školy,akorát,že ted jdu k doktorce zaplatit očkování a dát jí očkovák.Když jsem vystoupila všimla sem si,že na druhý straně je má kámoška Gabča.Ona si mě taky všimla a zavolala ,,Ahojky kam deš?"...,,Ahojky di k doktorce,nechceš jít semnou?".
Odpověděla sem. ,,Jo jasně tak čekej na mě" řekla a už přebýhala silnici.Jdu jí naproti,když v tom uslišim skřípání brzdy a pak náraz.Hned sem se podívala,tam kde byla ještě před chvíli Gabča.Najednou sem jí uviděla dóle pod autem. ,,Gabčo!!" Zakřičela jsem a utíkala sem kní co nejrycleji sem mohla.Když jsem tam doběhla sotva sem popadala dech.Ale to sem neřešila.Rychle sem zkusila jestly dýchá a pils.Nedýchala.Okamžitě sem jí začala pumpovat a dělat dýchání z ust do ust.Zachvilku mo naskočila.Rychle sem jí dala do stabilizované polohy.Ale všimla sem si,že jí tekla krev z nohy.Rychle sem se na to podivala a zjistila sem,že má otevřenou zlomeninu a přetržený vaziva.To znamenalo jedno.Ochrnutí.Servala sem ze sebe triko a zašktila sem jí to a obvázala.Koukla sem se na tu druhou nohu a tam byly taky přetrhaný vaziva.Vyklouzla mi jen jedna jediná kapka slzy.Ale měla hodně významu.Bólest,strach,lásku,vyčerpanost,zoufalost a hlavně znechucení nad sebou.Kdybych jí řekla,že ne aby semnou nechodila nešla by a nic by se nestalo.Teprve ted sem se podívala na všechny co se tu schromáždily.Všimla sem si i doktoru.A sanitku sem slyšela.Rychle se ke mě a Gabče dostaly doktoři a doktorky.Mě odstrčily a jí nandali kapačku atd..Ale nic jinýho sní nedělali.Nechali jí tak jak sem jí dala já.Promin.Odpust mi to.Já nevyděla to auto.Omlouvám se.Omlouvala sem se v duchu Gabče.Konečně přijela sanitka...
Rychle jí naložily a koukli se na mě.Přikývla sem a vlezla do sanitky.Jeli sme dost rychle.A doktoři se starali o Gabču.Koukala sem na ně.Když si někdo vedle mě sedl.Byl to jeden ten doktor. ,,Odvadla si skvělou práci.Normální člověk by šílel a nechal jí tam.Ty si udělala přesně opak.Ale je tu jeden prolém!" řekne a koukne na mě. ,,Jakej?" zeptám se opatrně. ,,Víš už asi nebude chodit.Ale třeba se to dá zachránit."Řekne a setře mi slzu,která mi ted spadla. ,,Snad" zašeptala sem a rychle sme vystupovali.Protože jsme byly na místě.Vezli jí na sál.Kam mě,ale nepustily.Bezmocně sem si sedla na lavičku a začala brečet.Uvědomila sem si,že by to měly vědět její rodiče.Měli by to slyšet ode mě.Tak sem vzala svůj mobyl a....
Pokračování příště
PS:Tak co líbí se vám?..Napadla mě zrovna dneska,když jsem fakt šla k doktorce.A pak do školy.Přemítalo se mi to jako film.No tak se omlouvám.Jestly je to nějaký divný.A omlouvám se za chyby.
Super!! Rychle dál. Dost depresivní ale chytlaví. Byla by si dobrá doktorka :)